Politické spektrum

Praha má za sebou největší demonstraci od Sametové revoluce!
V sobotu 21. 4. 2012 se v centru hlavního města konala demonstrace „Stop vládě“. Tato demonstrace vrcholila na Václavském náměstí, kde se sešlo 120 000 demonstrantů. Ti všichni přišli vyjádřit svůj nesouhlas a odpor k současné vládě, jejím tvrdým reformám, korupčním a tunelovým kauzám, které jsou většinou zametány pod koberec.

V médiích se mluví pouze o účasti odborářů a členů občanských svazů. Pravdou je, že sobotního protestu se účastnili i občané, kteří nejsou členy odborů ani svazů, leckdy se s jejich názory ani neztotožňují, ale přišli pouze vyjádřit svůj nesouhlas se současným stavem naší země. I přes obrovský počet demonstrantů, kteří volali po vládní demisi, jsou vládní špičky ledově klidné. Premiér Petr Nečas i ministr financí Miroslav Kalousek suše prohlásili, že občané mají sice právo demonstrovat, ale oni dva to považují za politickou akci, která nemění nic na tom, že utahování opasků bude pokračovat.

Otázkou bylo, jak se k sobotní demonstraci postaví média. V našich médiích se poslední dobou rozmáhá nešvar, který mnozí nazývají cenzurou. Když se v České republice koná demonstrace, naše tři přední televizní stanice odvysílají několikavteřinové záběry s tím, že přišlo pouze pár demonstrantů, nebo o tom pro jistotu neinformují vůbec. Sobotní akci už ani naše přední televize nemohly přehlédnout. Bylo až úsměvné, jak se snažily „zaplácnout“ vysílací čas vymezený pro demonstraci. Snad všechny televize odvysílaly reportáž o tom, co všechno si má správný mimopražský demonstrant zabalit do baťůžku (sváču, pití, pláštěnku atd.). Následovaly bleskové záběry davu demonstrantů pochodujících od budovy odborářského svazu na Žižkově směrem na Václavské náměstí, kde bylo pořízeno pár totožných záběrů. Zkušení reportéři zřejmě usoudili, že vás bude zajímat proč neznámý podnikatel pan XY nešel na demostraci a dal raději přednost rodinnému víkendu. A že se uprostřed toho obrovského davu našel jeden člověk, který nesouhlasí s demonstrací. Zajímalo by mě, jak toho pána v tom mumraji našli. Hotoví Sherloci! Asi nejlepší byly rozhovory s demonstranty. Všimli jste si, že valná většina rozhovorů byla vedena s jedním typem lidí – demonstranti s lahví alkoholu v ruce, rváči a lidé, kteří vypadají, že ani neví, proti čemu protestují? Nechceme nikoho urazit, ale to se v tom davu nenašel někdo, kdo by vypadal důvěryhodněji? Snaží se snad česká média vytvořit nelichotivý obraz demonstrantů?

Mezi demonstranty byl i celostátně hledaný Roman Smetana. Ten proslul tím, že politikům na volebních plakátech přimaloval tykadýlka. Jeho případ měla na starosti soudkyně Markéta Langerová, která je zároveň manželkou Ivana Langera. Tehdy byl pan Smetana odsouzen k úhradě škody a vykonání veřejně prospěšných prací. Vzniklou škodu uhradil, ale odmítl provést veřejně prospěšné práce s tím, že se necítí být vinen, když takto výtvarně projevil svůj názor. Soudkyně Langerová proto přitvrdila a odsoudila ho ke 100 dnům vězení. Tam, ale nenastoupil, a proto mu hrozí další trestní stíhání za vyhýbání se nástupu k výkonu trestu. Pokud bude uznán vinným odsedí si 1 – 3 roky vězení. A jak probíhala jeho účast na demonstraci? Ještě před tím než se dostal na Václavské náměstí prošel v blízkosti několika strážníků, kteří neměli ani tušení, kdo to je. Nasledně se připojil k demonstrantům na Václavském náměstí. Tam si jeho přítomnosti začali všímat ostatní účastníci protestu a média. Jen ti dva policisté, kteří stáli pár kroků od něj asi třičtvrtě hodiny, si ho ne a ne všimnout. Zájem o svou osobu místo u policistů vzbudil u paní Táni Fischerové, která mu od začátku celé kauzy „Čmárání po plakátech a následný žalář“ vyjadřuje svoji podporu. A rozhodla se ji vyjádřit i osobně, přímo na Václavském náměstí. Spolu s ní se s Romanem Smetanou seznámili i Anna Šabatová a Petr Uhl. O případ Romana Smetany projevil zájem i Český helsinský výbor, jehož předsedkyní je právě paní Šabatová. Tento výbor žádá ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Romana Smetany. Ministerstvo spravedlnosti vzkázalo, že se celou záležitostí již zabývá a pan ministr rozhodne v následujícím týdnu.

Příležitost dělá zloděje, v mém případě reportéra, a tak jsem využila příležitosti a zeptala jsem se paní Fischerové na pár otázek:

Paní Fischerová, myslíte si, že naše vláda vyslyší přání demonstrujících a odstoupí?

Myslím si, že si toho nebude všímat, protože tato vláda si lidí nikdy nevšímala a bude stále dokola opakovat tu stejnou matru o tom, že ona to myslí dobře, jelikož v zájmu budoucnosti je třeba, aby se toho většina národa nedožila a že je to správna cesta. Protože si musíme zajistit budoucnost, ale budoucnost budou mít jen oni.

Myslíte si, že vláda využívá krizí po světě jako je třeba v Řecku a pouze straší české občany, že dopadnou stejně, když se nepodrobí jejich tvrdým reformám?

Tak Řecko to za nás vlastně začalo, protože i tam byla největším problémem korupce a rozkradli státní rozpočet. Ne kvůli sociálním vymoženostem, které by občané Řecka měli, ale kvůli vládě nekompetentních lidí a klanů, se kterými si peníze rozdělili. Odnáší to pouze běžní občané, kteří nemají podmínky k přežití. To je pro nás odstrašující příklad a nesmíme se nechat zmást. Ano, my kráčíme po stejné cestě jako Řecko, ale úplně jinak než to předkládá vláda.

V dnešních médiích se rozmáhá ten nešvar, že když se koná nějaká demonstrace, informace o ní jsou bagatelizované a informují nás o menším počtu demonstrantů než jaká je skutečnost. Nazvala by jste to cenzurou?

Oni mají média pod kontrolou, vždy snižovali počty demonstrujících a vždy se snažili tyto akce bagatelizovat. Média jsou buď v soukromých rukách, které si to ohlídají a veřejnoprávní média jsou v zájmu politiků, kteří si ohlídají, kdo do rad veřejnoprávních mediích jde.

Je zde pan Roman Smetana. Vy mu tímto vyjadřujete podporu?

Jednoznačně ano! Já jsem o tom mluvila již dvakrát v rádiu … Já to považuji za alarmující, protože to je snad po prvé od Sametové revoluce, co je někdo souzen za svobodu slova. Listina práv a svobod nám dává právo vyjádřit svůj politický názor a tento případ není nic jiného. Přehrát to na poškozování cizí věci je licoměrnost a opravdu velmi, velmi nebezpečná záležitost.

Dnes už není tak jednoduché zbavit se automobilu. Každý z nás, kdo vlastní automobil, se jistě bude jednou muset potýkat s jednou velice důležitou věcí. A tou je likvidace automobilu, protože, ač bychom si to jistě my všichni, vlastníci automobilů, přáli, likvidace automobilů je docela drahá věc na to, že likvidujeme něco nepojízdného. Nikdo by nic takového nechtěl platit, a proto vznikají velké problémy s tím, že někteří lidé odmítají platit poplatek z ekologické likvidace vozidel. Jsou to docela velké peníze a mnozí si to ani nemohou dovolit, což je pochopitelné. A jak se s tím vypořádat? To je samozřejmě také jednoduché, sic je to nezákonné. Vlastně, nezákonné to ani není, je to spíše jen nemorální. Ale co je v dnešní době morálka, že? Kdo to ví? Přihlaste se. Většina z nás ví, co je morálka, dokážeme morálku posoudit, ale málokdo z nás se tak skutečně chová, což je samozřejmě veliký problém pro lidstvo jako takové. Místo toho, abychom zaplatili ekologickou likvidaci vozidel, raději vozidlo někde zaparkujeme a necháme ho tam být. Nikdo na něj samozřejmě nemůže šahat, leda ho odvést – a pokud mu nikdo nedokáže (a v naší zemi mu to rozhodně nikdo nedokáže), pak tam auto stojí dodnes. Auto samozřejmě nemohou zničit – a pokud ano, tak za peníze nás všech. Ano, to všechno dělá poplatek z ekologické likvidace vozidel. Přitom by to mohlo být tak snadné, nemyslíte? Lidé by platili MNOHEM menší sumu a díky tomu by nemuseli takto vozidlo někde nechávat, což je pro nás samozřejmě mnohem horší varianta, než dostat za to méně peněz. Ve výsledku je méně někdy více.

V mnoha zemích je omezen prodej půdy cizincům. A proč si vlastně cizinci chtějí kupovat půdu? Je to jednoduché. Někteří samozřejmě proto, aby se zabydleli. Na světě není málo lidí, co by se nechtělo podívat do jiné země a to tak, že si koupí pozemek a postaví na něm dům, nebo třeba koupí pozemek i s domem. Ten potom mohou prodat, protože jak je známo, cena nemovitostí roste, takže je to nejen dobrá zkušenost, ale i investice. V mnohých zemí je ale prodej půdy cizincům, lidem bez občanství, zakázán. Proč? Je to jednoduché, nechtějí tam samozřejmě pustit cizince, chtějí si nechat půdu pro sebe, což je samo o sobě dost logický krok, protože tím se do země nedostávají lidé, které tam třeba nechtějí. Vyřešit se to samozřejmě dá, například přes nějakou tamější společnost. Cizinec si založí společnost v dané zemi a na ní koupí daný pozemek. A pokud i s tím bude problém, pak se samozřejmě může cizinec naprosto snadno domluvit s někým místním, na kterého si právně založí firmu. To je často používané, používá se to i například kvůli praní špinavých peněz a dosazení „bílého koně“. Teď jsme se ale dostali někam jinam. V různých zemích, jako je například Česká republika, je prodej půdy cizincům povolen. V různých zemích ne, a tak si musí cizinci najít různé kličky, pokud se nechtějí stát občany dané země, což je samozřejmě pro některé lidi velice nepříjemné, obzvláště pro zapřisáhlé vlastence, nemyslíte?

Zákon omezuje poštovní služby. A to nikoli ve smyslu omezení jejich funkčnosti, ale samozřejmě tu funguje zákon o ochraně soukromí a podobných věcí. To je samozřejmě velice důležité, tento zákon je velice důležitý pro všechny. A mimo jiné neplatí jen na poštovní služby, ale i na emaily a telefony. Zákon o ochraně soukromí mluví zcela jasně, chrání každého z nás. Nikdo nemá právo číst naše emaily, naše dopisy, naše sms zprávy v mobilech. Tak to je a mnoho lidí to porušuje. Paradoxně to porušují především rodiče, ale pozor, to je trestný čin a i dítě může žalovat své rodiče, což je samozřejmě velkým paradoxem v zákoně. Naštěstí se tak příliš neděje, děti to neví, a tak je vše správné. Naše soukromí si ale každý z nás samozřejmě hlídat musí a to velice pečlivě, protože to je to jediné, co nám ještě zbylo. A v době Facebooku a podobných přístrojů máme všichni čím dál omezenější vlastní soukromí, proti čemuž samozřejmě veliká skupina lidí bojuje, ale my raději budeme na facebooku, než abychom si chránili vlastní soukromí. To pro nás totiž v tuto chvíli není vůbec důležité. Ať už to správně je, nebo ne – to musí posoudit jiní. V tomto článku bychom ale chtěli důrazně připomenout všem, kteří se někdy někomu dívali na emaily, četli dopisy, nebo jen sms zprávy v mobilu: Děláte chybu a mohlo by Vás to opravdu mrzet. Není to jen tak, že si to daná osoba nepřeje, je to i zákonem zakázáno. A to už snad něco znamená, ne?

Politici samozřejmě musí dbát na svojí vizáž. Mnozí chodí na líčení a podobné úpravy, aby vypadali dobře před voliči, před občany, kteří je volí. Ano, to nemůžeme žádnému politikovi zazlívat, protože i politik chce vypadat dobře. A to nejen před voliči, i když to samozřejmě jeden z hlavních důvodů je, každý politik si chce získat voliče a zkouší různé finty, ať už to jsou různé úsměvy, nabídky sociálních dávek, vyřešení sociálního smíru, boj proti korupci, zvyšování daní bohatým, apod. Ano, takové nabídky mají obvykle levicoví politici na lidi, ale ti je za to volí. A kromě toho si i hledají dobrou vizáž, aby je lidé měli ještě radši. Dále samozřejmě chtějí dobrou vizáž kvůli svým manželkám. Přesněji budoucím manželkám, aby je vlastně chtěly. To samozřejmě mohou dělat i ostatní muži, ale na politiky je kladen vyšší tlak. Všechny jejich nevýhody jsou probírány v médiích. Jejich problémy se vztahy, jejich vzhled, jejich názory. Politik musí opravdu hodně dbát o svoji vizáž, víc, než byste vy nebo já řekli. A zajímá Vás, jak přesně politik dbá o svoji vizáž? Každý politik, pokud je v politické straně, která má hodně peněz, což bývají ty největší strany, se o své politiky stará, takže má každý asistentku a případně i lidi, kteří se jim starají o vzhled. To vždy nemusí být úplně levná záležitost, obzvláště pokud jde o lidi, jako je třeba Paroubek, kteří mají velkou bradavici na tváři, takže je veliká práce to zakrýt, ale zkušená žena to dokáže.

Politici jsou také lidé, ačkoli to někdy sami nepřipouští. A i politici samozřejmě dělají chyby. A i politici mohou dělat chyby s alkoholem. Ano, i politici jsou lidé a my to nesmíme zapomínat. Již jsme v televizi mohli vidět opravdu mnoho chvil policistů, kteří byli podnapilí. Doslova opilecké scény. A proč? Protože je politika těžká a vyčerpávající? Ano, to může být jeden z důvodů, ale ten hlavní důvod je, že ačkoli si to politici nepřipouští a my si to nemyslíme, kvůli jejich chování, politici jsou stále lidi, kteří mají stejné potřeby, jako my všichni ostatní, a tak i pijí alkohol a dělají další věci, které bychom do ničeho neřekli, protože skutečně nevypadají tak, že tyto věci dělají, nicméně opak je pravdou a každý politik je zároveň i člověk, který chybuje. To nesmíme zapomínat. Neexistuje neomylného politika, neexistuje neomylného prezidenta. Ani neomylného doktora, lékaře, záchranáře. Ne, všichni lidé mají právo samozřejmě chybovat a politici taktéž, i když u těch je to samozřejmě mnohem méně přístupné, protože nás zastupují, ale to už je samozřejmě věc jiná. Politici také pijí alkohol, někteří samozřejmě ve větší míře než jiní, a proto se můžeme spolehnout, že opilecké scény politiků jsou a i budou nadále. Lidi totiž nemůžeme jen tak změnit a politik potřebuje také vypustit, politik si potřebuje taktéž odpočinout. A proto přeci lidé pijí, aby si odpočinuli od práce, aby mohli takzvaně „vypnout“. A k tomu alkohol pomáhá znamenitě, nejen politikům, ale i nám, obyčejným lidem.

Lichva je samozřejmě zákonem omezená, protože existovalo v minulosti mnoho případů, kteří ji využívali, nebo se dá říci, že jí spíše zneužívali. Ale pojďme na začátek. Co že je to vlastně lichva? Lichva je vlastně půjčka od nebankovní osoby, která někomu půjčí peníze na směnku. Nepožaduje žádné doklady, nic. Lichva může být i například v nějaké hospodě. A tne, kdo půjčuje na lichvu, se nazývá lichvář. A mezi námi je samozřejmě mnoho lichvářů, kteří se snaží na lidech vydělat, kteří se snaží vydělat na tom, že nemají peníze. Lichva může být půjčka malého i velkého obnosu, důležité jsou ale splátky. A především výše úroků. U lichvy je opravdu markantní, mohou to být stovky procent ročně. A to už je samozřejmě zákonem omezené. Lichvu zákon omezil, aby lidé takto peníze nepůjčovali. Je to trestný čin, ale v naší zemi se samozřejmě lichva dál praktikuje. I v dalších zemích, to se nezměnilo, jen je lichva nyní nelegální, a tak musí být lichvář opatrnější, dlužníci také. Ale, co mají dělat, pokud jim nikdo jiný nepůjčí, tak jsou i za lichváře rádi, pokud potřebují peníze na něco, aby zaplatili své dluhy, některé věci, které hoří. A to je opravdu důležité zaplatit. Tak to zkrátka je a lidský život se asi jen tak nezmění, aby se toto změnilo. Lichva je mezi námi i přes zákonné omezení, na to nesmíme zapomínat. A dávejte si pozor, ať se do lichvy nedostanete i vy. Ne jako lichvář, ale jako dlužník, protože pravděpodobně už není cesty zpět.

Je samozřejmé, že platí stavební zákony. Je jich opravdu nepřeberné množství, všech různých verzí, které si musí lidé číst, aby byli vždy v aktuálním obraze. Ale to hlavní platí je to, že na každou stavbu potřebujeme stavební povolení od stavebního úřadu. To je opravdu jednoduché. Bez stavebního povolení těžko můžeme začít pracovat, těžko můžeme začít stavět. A to je problém. Spousta lidí si myslí, že je stavební spoření opravdu veliké zlo, protože kvůli tomu musí nemalé peníze dávat za žádost a stavba stojí. Myslí si to především podnikatelé, kteří potřebují rychle stavět, aby mohli rychle vydělávat. O tom se ale nemá cenu bavit, samozřejmě, že tito podnikatelé se nezdráhají i porušovat stavební zákony, protože se jim to vyplatí. Pokud jsou jisti, že povolení dostanou, pak jim v cestě nebrání vůbec nic a rozhodně jim nic ani nemůže zabránit. Tito lidé jdou za penězi a stavební zákony je vůbec nezajímají. A jak by také mohly, vždyť kvůli těm zákonům by mohli přijít o opravdu nemalé množství peněz. A kdo si může dovolit o ně přijít, že? Tím samozřejmě neříkám, že je vhodné, aby lidé porušovali zákony, jen tím říkám, že je někdy potřeba opravdu zbytečná dávka byrokracie, kvůli čemuž se musí zákony porušovat. Ačkoli to lidé dělat nechtějí, porušovat je musí. A stavební zákony patří mezi ty, které se často porušují, což rozhodně není dobře, protože by to měly být jedny z nejdůležitějších zákonů pro všechny, nebo snad nemám pravdu?

Každý samozřejmě platí různé poplatky z ubytování, to je prostý fakt. Někdo platí poplatky větší a někdo je platí menší. Na tom se samozřejmě nic nemění. A jaké, že se vlastně platí poplatky z ubytování? Především záleží na tom, jestli bydlíte ve vlastním, nebo jestli jde o nějaký nájem, protože hned první položkou je případné nájemné, které nemusí být vůbec malé. V Praze se může pohybovat až na několik desítek tisíc korun českých, což jsou ceny především ve městech, nejen v Praze, v jejich centrech, kde je všechno blízko. Já osobně bych ale nikam jinam, než do Prahy, opravdu nechtěl, protože si myslím, že je Praha opravdu dokonalá. Vše je blízko a především ráj pro podnikatele, protože každý podnikatel je v Praze a schůzky s nimi jsou opravdu skvělé. Nejenže můžete získat zkušenosti k nezaplacení, ale i zakázku, díky které si můžete vydělat nemalé peníze. A to právě na další poplatky, kromě případného nájemného. Největším poplatkem je zcela určitě elektřina, kterou odebírá každý z nás. Není mezi námi asi nikdo, kdo by nikdy neodebíral elektřinu (a mezi čtenáři také ne, protože právě elektřinu potřebujete k tomu, abyste se mohli dostat na tyto webové stránky, což si možná ani neuvědomujete). Další poplatek je zcela určitě plyn, který také nemusí být malý. Záleží na použitém topení a případně sporáku, pokud je to topení na plyn, tak může „sežrat“ opravdu hodně peněz, což si bohužel mnoho lidí nemůže dovolit, a proto jsou čím dál častější krby na dřevo, protože dřevo je levné a nezdražuje se, na rozdíl od všeho ostatního, ale to už je spíše výhoda vlastního domu, než bytu.

V České republice existuje opravdu nemalé množství směnáren. A jistě Vás ani nepřekvapí to, že existuje opravdu mnoho regulačních zákonů v naší zemi, v České republice. Ano, regulační zákony regulují mnoho věcí a mnoha lidem se to nelíbí. Především těm, které to reguluje. Existuje například regulace nájemného, ale samozřejmě i další regulace, o kterých se nám třeba ani nezdá. Regulace je totiž všude kolem nás, na to nesmíme zapomínat. Reguluje se vše. Cena potravin, cena energie, regulují se suroviny, ze kterých se mohou vyrábět různé potraviny, apod. To vše se reguluje v Evropské unii, ale samozřejmě se něco reguluje i u nás. A to něco jsou třeba směnárny. Ano, existuj í i zákony, které regulují samotné směnárny. Především nesmí mít směnárny opravdu špatný kurz, to by totiž nešlo. A směnárny mají regulující zákony ohledně držení hotovosti, ohledně nakládání s penězi, ohledně kurzu. Asi by nikdo nepoužíval žádnou směnárnu, kdyby jim tyto regulace nenařídily dělat „dobré věci“, dělat věci takové, aby to bylo pro lidi a ne čistě pro zisk. Ano, proto je také regulace. Odebírá zisk podnikatelům, ale lidé tak zaplatí méně a dostanou více. A proto je regulace výhodná pro lidi a ne pro podnikatele, ale to už je samozřejmě úplně jiný příběh o tom, co je pro koho výhodné, o tom se tu přece bavit nechceme, nebo snad ano? Já si myslím, že to není zrovna věc, kterou bychom zde chtěli vyřešit. Regulace tu jsou a nikdo s tím asi nic neudělá.