Politické strany

Demonstrace „Stop vládě“

Praha má za sebou největší demonstraci od Sametové revoluce!
V sobotu 21. 4. 2012 se v centru hlavního města konala demonstrace „Stop vládě“. Tato demonstrace vrcholila na Václavském náměstí, kde se sešlo 120 000 demonstrantů. Ti všichni přišli vyjádřit svůj nesouhlas a odpor k současné vládě, jejím tvrdým reformám, korupčním a tunelovým kauzám, které jsou většinou zametány pod koberec.

V médiích se mluví pouze o účasti odborářů a členů občanských svazů. Pravdou je, že sobotního protestu se účastnili i občané, kteří nejsou členy odborů ani svazů, leckdy se s jejich názory ani neztotožňují, ale přišli pouze vyjádřit svůj nesouhlas se současným stavem naší země. I přes obrovský počet demonstrantů, kteří volali po vládní demisi, jsou vládní špičky ledově klidné. Premiér Petr Nečas i ministr financí Miroslav Kalousek suše prohlásili, že občané mají sice právo demonstrovat, ale oni dva to považují za politickou akci, která nemění nic na tom, že utahování opasků bude pokračovat.

Otázkou bylo, jak se k sobotní demonstraci postaví média. V našich médiích se poslední dobou rozmáhá nešvar, který mnozí nazývají cenzurou. Když se v České republice koná demonstrace, naše tři přední televizní stanice odvysílají několikavteřinové záběry s tím, že přišlo pouze pár demonstrantů, nebo o tom pro jistotu neinformují vůbec. Sobotní akci už ani naše přední televize nemohly přehlédnout. Bylo až úsměvné, jak se snažily „zaplácnout“ vysílací čas vymezený pro demonstraci. Snad všechny televize odvysílaly reportáž o tom, co všechno si má správný mimopražský demonstrant zabalit do baťůžku (sváču, pití, pláštěnku atd.). Následovaly bleskové záběry davu demonstrantů pochodujících od budovy odborářského svazu na Žižkově směrem na Václavské náměstí, kde bylo pořízeno pár totožných záběrů. Zkušení reportéři zřejmě usoudili, že vás bude zajímat proč neznámý podnikatel pan XY nešel na demostraci a dal raději přednost rodinnému víkendu. A že se uprostřed toho obrovského davu našel jeden člověk, který nesouhlasí s demonstrací. Zajímalo by mě, jak toho pána v tom mumraji našli. Hotoví Sherloci! Asi nejlepší byly rozhovory s demonstranty. Všimli jste si, že valná většina rozhovorů byla vedena s jedním typem lidí – demonstranti s lahví alkoholu v ruce, rváči a lidé, kteří vypadají, že ani neví, proti čemu protestují? Nechceme nikoho urazit, ale to se v tom davu nenašel někdo, kdo by vypadal důvěryhodněji? Snaží se snad česká média vytvořit nelichotivý obraz demonstrantů?

Mezi demonstranty byl i celostátně hledaný Roman Smetana. Ten proslul tím, že politikům na volebních plakátech přimaloval tykadýlka. Jeho případ měla na starosti soudkyně Markéta Langerová, která je zároveň manželkou Ivana Langera. Tehdy byl pan Smetana odsouzen k úhradě škody a vykonání veřejně prospěšných prací. Vzniklou škodu uhradil, ale odmítl provést veřejně prospěšné práce s tím, že se necítí být vinen, když takto výtvarně projevil svůj názor. Soudkyně Langerová proto přitvrdila a odsoudila ho ke 100 dnům vězení. Tam, ale nenastoupil, a proto mu hrozí další trestní stíhání za vyhýbání se nástupu k výkonu trestu. Pokud bude uznán vinným odsedí si 1 – 3 roky vězení. A jak probíhala jeho účast na demonstraci? Ještě před tím než se dostal na Václavské náměstí prošel v blízkosti několika strážníků, kteří neměli ani tušení, kdo to je. Nasledně se připojil k demonstrantům na Václavském náměstí. Tam si jeho přítomnosti začali všímat ostatní účastníci protestu a média. Jen ti dva policisté, kteří stáli pár kroků od něj asi třičtvrtě hodiny, si ho ne a ne všimnout. Zájem o svou osobu místo u policistů vzbudil u paní Táni Fischerové, která mu od začátku celé kauzy „Čmárání po plakátech a následný žalář“ vyjadřuje svoji podporu. A rozhodla se ji vyjádřit i osobně, přímo na Václavském náměstí. Spolu s ní se s Romanem Smetanou seznámili i Anna Šabatová a Petr Uhl. O případ Romana Smetany projevil zájem i Český helsinský výbor, jehož předsedkyní je právě paní Šabatová. Tento výbor žádá ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Romana Smetany. Ministerstvo spravedlnosti vzkázalo, že se celou záležitostí již zabývá a pan ministr rozhodne v následujícím týdnu.

Příležitost dělá zloděje, v mém případě reportéra, a tak jsem využila příležitosti a zeptala jsem se paní Fischerové na pár otázek:

Paní Fischerová, myslíte si, že naše vláda vyslyší přání demonstrujících a odstoupí?

Myslím si, že si toho nebude všímat, protože tato vláda si lidí nikdy nevšímala a bude stále dokola opakovat tu stejnou matru o tom, že ona to myslí dobře, jelikož v zájmu budoucnosti je třeba, aby se toho většina národa nedožila a že je to správna cesta. Protože si musíme zajistit budoucnost, ale budoucnost budou mít jen oni.

Myslíte si, že vláda využívá krizí po světě jako je třeba v Řecku a pouze straší české občany, že dopadnou stejně, když se nepodrobí jejich tvrdým reformám?

Tak Řecko to za nás vlastně začalo, protože i tam byla největším problémem korupce a rozkradli státní rozpočet. Ne kvůli sociálním vymoženostem, které by občané Řecka měli, ale kvůli vládě nekompetentních lidí a klanů, se kterými si peníze rozdělili. Odnáší to pouze běžní občané, kteří nemají podmínky k přežití. To je pro nás odstrašující příklad a nesmíme se nechat zmást. Ano, my kráčíme po stejné cestě jako Řecko, ale úplně jinak než to předkládá vláda.

V dnešních médiích se rozmáhá ten nešvar, že když se koná nějaká demonstrace, informace o ní jsou bagatelizované a informují nás o menším počtu demonstrantů než jaká je skutečnost. Nazvala by jste to cenzurou?

Oni mají média pod kontrolou, vždy snižovali počty demonstrujících a vždy se snažili tyto akce bagatelizovat. Média jsou buď v soukromých rukách, které si to ohlídají a veřejnoprávní média jsou v zájmu politiků, kteří si ohlídají, kdo do rad veřejnoprávních mediích jde.

Je zde pan Roman Smetana. Vy mu tímto vyjadřujete podporu?

Jednoznačně ano! Já jsem o tom mluvila již dvakrát v rádiu … Já to považuji za alarmující, protože to je snad po prvé od Sametové revoluce, co je někdo souzen za svobodu slova. Listina práv a svobod nám dává právo vyjádřit svůj politický názor a tento případ není nic jiného. Přehrát to na poškozování cizí věci je licoměrnost a opravdu velmi, velmi nebezpečná záležitost.